Na křižovatce obchodních cest, ve Slavonicích, o domě a lidech.
Tento článek vypráví příběh domu a lidí. Příběh, který zrcadlí společenské proměny města Slavonic na česko – rakouském pomezí ve 20. století.
Dozvíte se:
– Jak středověké hradby posloužily jako základy jedinečné stavby.
– Proč byl německý spolek Verein Deutsche Haus ve své době kontroverzní.
– Jak se z německého domu stalo místo politických procesů.
– Kudy vedly cesty od chátrajícího staveniště k mezinárodně uznávané architektuře.
Hradby, místo čekající na dům
Něco málo úvodem: … strážní osada Zlabings / Slavonice vznikla ve 12. století u brodu přes potok, na křižovatce významných obchodních cest. Ze severu na jih trasa z Prahy do Vídně, z východu na západ – solná stezka z Brna do Pasova. Král Přemysl Otakar II. Slavonice v roce 1278 opevnil – město sevřely mohutné hradby s vodním příkopem. V průběhu staletí hrady město úspěšně chránily, v dalších dobách ale hradby postupně mizely pohlceny rozpínajícím se městečkem. Také vodní příkop byl zčásti zasypán a zastavěn.
Hradby jsou pro Spolkový dům zásadní. Stavebníci v roce 1932, chytře využili stopy středověkých hradebních zdí jako přirozený základ nového domu. Hradby byly prozkoumány při rekonstrukci v létě 2012.
Verein Deutsche Haus – slavoničtí sobě poprvé
V roce 1931 vznikl spolek Verein Deutsche Haus (německý spolkový dům), který si předsevzal postavit dům, jako společenské centrum a zázemí pro spolkový život obyvatel Slavonic. Sílící nacionalismus 30. let v Československu, především v pohraničí, omezil členství ve spolku všem neněmeckým obyvatelům. Stavba byla financována z veřejné sbírky a darů místních obyvatel, slavnostně otevřen byl dům v dubnu roku 1932. Po připojení pohraničí k německé říši, na podzim 1938, zažívalo město i dům období euforie. Deset let po otevření – v roce 1942 byl spolek Verein Deutsche Haus zrušen a majetek – dům – převeden do správy města Slavonice. V majetku a správě města zůstal dům až do roku 2006.
Od Německého domu k politickým procesům
Poválečné Slavonice se po odsunu německého obyvatelstva v roce 1945 rychle proměnily a i dům dostal nové jméno – KINO. Sál bývalého německého domu se stal svědkem příchodu novoosadníků a bouřlivých oslav konce války, ale brzy i temnějších událostí. V 50. letech sloužil jako místo lidových soudů se sedláky, živnostníky a odpůrci komunistického režimu, který po roce 1948 začal uzavírat pohraničí. Izolace pohraničního pásma u železné opony na dlouhá desetiletí určovala osud města. Bývalý německý dům – KINO, jako jediný společenský sál ve městě žil tanečními zábavami, schůzemi, filmovým promítáním. Byl vyhledávaným místem rozptýlení pro místní obyvatele i mnohé pohraniční vojáky, kteří tvořili významné procento obyvatel města a regionu.
Megalomanie a patnáct let zapomnění
Rok 1979 přinesl do Slavonic výstavbu nového Kulturního domu a staré KINO začalo ztrácet na svém významu. V roce 1984 přišel ambiciózní, až megalomanský plán na přestavbu domu na velkokapacitní kinosál. Socialistická modernizace přinesla necitlivé přístavby chodeb a schodišť. Až Sametová revoluce v roce 1989 práce zastavila a dům, rozestavěný a opuštěný, na patnáct let zmizel z mapy společenského života města. Několik nápadů na využití se v průběhu let 1989 – 2000 sice objevilo – samoobsluha, bazén i muzem historických motorek, ale nic se neuskutečnilo. Chátrající labyrint betonových konstrukcí čekal na svou novou šanci.
Nový Spolkový dům a mezinárodní uznání
Zlom přišel po roce 2001 díky místním nadšencům z organizace Slavonická renesanční. Přestože město dům nabídlo k prodeji, podařilo se jej za 2 miliony korun vykoupit a zahájit citlivou obnovu. Nový projekt obnovy, který propojil historii s environmentálním vzděláváním, již v přípravné etapě architektonické studie získal ocenění Hlávkovy nadace a byl prezentován na světovém festivalu architektury v Londýně. Po otevření, v roce 2013, přibyla další ocenění, z nichž je nejvýznamnější nominace stavby na prestižní architektonickou cenu Mies Van Der Rohe 2014. Obnovený dům, pod jménem Spolkový dům Slavonice je otevřeným prostorem pro kulturu, vzdělávání a setkávání všech lidí dobré vůle.
